Souhvězdí Orionu

Orion Orion (2.p. Orionis) zkr. Ori

Orion je nepochybně nejkrásnější a nejvýraznější souhvězdí celé oblohy. Na nápadném obrazci vynikají obě ramena s hvězdami Betelgeuze a Bellatrix, tři hvězdy pásu a dvě hvězdy v nohou, z nichž jasnější je pravá a jmenuje se Rigel. Jen hvězdy značící Orionův štít na západě u hranice souhvězdí nejsou příliš jasné. To se týká i hlavy souhvězdí s hvězdou l Oriona a také meče pod Orionovým pásem. V řecké báji se Orion vychloubal, že dokáže přemoci kterékoliv ze zvířat. Mezi ním a obrovským Štírem vzplanul tuhý boj. Bohové pak umístili oba soupeře jako souhvězdí do protilehlých míst nebeské sféry, takže tyto hvězdné skupiny nejsou současně viditelné na obloze. Mýtus dále líčí, jak se Odysseus na své cestě do podsvětí setkal s Orionem. Doprovázel ho spolu s giganty Otosem a Efialtem. Ti podle Oriona byli nejkrásnějšími obřími bytostmi, ale Orion je ještě překonával. Byl také velkým cestovatelem a protože byl nejen silný, ale i dobromyslný, platil za dobrodince lidí. Orion měl tři otce: Dia, Poseidona a jako další je v bájích uváděn Hermes, jindy Ares nebo Apollo. Vynikal mnohými božskými vlastnostmi - dokázal například kráčet po mořských vlnách. Hvězda označená a Oriona se jmenuje Betelgeuze (někdy čteme Beteigeuze). Toto jméno staroarabského původu, během času téměř k nepoznání změněné ze jména Ibt al Jauzah znamená „Rameno“, přesněji „Rameno bohatýra“ nebo „Plece“. Jasnost hvězdy dosahuje 0,7 mag, je však nepravidelně proměnná, většinou v rozmezí desetiny magnitudy. Příležitostně se u ní projevuje náznak periody 5,7 roku. V extrémním případě dosáhne jasnost Betelgeuze hodnoty 0,2 mag. Tehdy je jasnější než Rigel, zatímco většinou je to naopak. Betelgeuze je od nás vzdálena 520 světelných roků; tento údaj je však velmi nejistý a v literatuře se setkáme i s hodnotou víc než dvojnásobnou. Tento červený hvězdný veleobr - jeho zabarvení je poměrně nápadné - má průměrně 10 000násobnou. b Oriona nese rovněž jméno arabského původu: Rigel. V českém překladu znamená „Noha“. Na rozdíl od Betelgeuze je Rigel modrobílou hvězdou. Má jasnost 0,3 mag. Vzdálenost od nás se udává hodnotou 900 světelných roků. Tento údaj je však také poněkud nejistý. Rigel je 50krát větší a 57 000krát svítivější než naše Slunnce. Jde rovněž o dvojhvězdu. Ve vzdálenosti 9,4 úhlové vteřiny od hlavní hvězdy vidíme totiž průvodce s jasností 6,7 mag. K jeho pozorování kupodivu dostačí už dalekohled s průměrem objektivu 15 cm. Důvodem je velký rozdíl jasností obou hvězd: jasná hvězda přezařuje slabší a teprve větší přístroj je schopen tento rozdíl překlenou. Mnohem snáz se dá naproti tomu rozlišit pravá hvězda pásu, d Oriona, Mintaka - stačí k tomu dalekohled s průměrem 5 cm. Jasnější složka má 2,4 mag, vedlejší složka 6,8 mag a obě jsou od sebe vzdáleny 53 úhlových vteřin. Proto se počítá Mintaka k nejsnáze rozlišitelným dvojhvězdám celého nebe. Přitom jde podle všeho o skutečný, fyzický pár, ne o optickou dvojhvězdu. Vzájemná vzdálenost obou hvězd je však značná, jsou od sebe vzdáleny asi 1/2 světelného roku, a znamená to také, že oběžná perioda obou hvězd převyšuje bezpochyby 1 milión roků. Pod levou hvězdnou pasu, z Oriona, najdeme velmi hezkou čtyřnásobnou hvězdu s Oriona. Již v poměrně malém, asi osmicentimetrovém dalekohledu spatříme všechny čtyři její složky 4., 10., 6. a 7. hvězdné velikosti, vzdálené od sebe 11, 13 a 41 úhlových vteřin. Tři z jasnějších hvězd spatříme již v dalekohledu průměru objektivu 5 cm.s Oriona je vlastně pětinásobná hvězda, ale pátá hvězda s jasností 6 mag je od nejjasnější složky této skupinky vzdálena jen 0,2 úhlové vteřiny - tedy nic pro amatérské dalekohledy a ostatně ani pro většinu profesionálních.

Nemusíme se snad ptát, zda tak rozsáhlé souhvězdí jako Orion, navíc ležící v Mléčné dráze, nám ze své zásoby nenabídne další dvojhvězdy. Samozřejmě ano, a řada z nich bude vhodná i pro menší přístroje. Hvězdy l Oriona sestává ze složek 3,7 a 5,6 mag, vzdálených 4,4 úhlové vteřiny, i Oriona je tvořena hvězdami s jasnostmi 2,9 a 7,4 mag, vzájemně vzdálenými 11,4 úhlové vteřiny. Také r Oriona dokážeme ještě poměrně lehce rozložit do dvojice 4,6 a 8,6 mag, úhlově vzdálené 7,0 úhlových vteřin. Vícenásobná je také už zmíněná z Oriona, levá hvězda pásu. Vedle hlavní složky 2. hvězdné velikosti je 2,1 úhlové vteřiny vzdálená hvězda jasnosti 4,2 mag a 57 úhlových vteřin daleko najdeme hvězdičku 9. hvězdné velikosti. Nádherným objektem souhvězdí Oriona je však pověstná Velká mlhovina, která na sebe sama upozorní v Orionově meči. Má katalogové označení M 42 a je od nás vzdálena asi 1 600 světelných roků. Někteří pozorovatelé nás přesvědčují, že je Velká mlhovina viditelná již prostým okem. V tom s nimi nemusíme docela souhlasit. Velmi snadno totiž vnímáme jednotlivé, blízko sebe zářící hvězdičky jako mlhovinu, ale bývá to jen klam. Naproti tomu není obtížné spatřit Velkou mlhovinu v Orionu za temné hvězdnaté noci již divadelním kukátkerm a samozřejmě naprosto bezpečně triedrem.

Fotografické snímky pořízené dlouhou expozicí ukazují obrovskou, jakoby nakadeřenou mlhovinu, podobnou ohni v krbu. Tak rychlými změnami Orionova Velká mlhovina přirozeně neprochází. Snímky také ukazují vnější slabě zářící oblasti mlhoviny, které při vizuálním pozorování nezahlédneme sebevětším dalekohledem. Celkový průměr Velké mlhoviny je nejméně 50 světelných roků. Dalekohledem o průměru přes 8 cm zřetelně zahlédneme struktury ve vnitřní části mlhoviny, například temné zálivy, které od severu vnikají do zářící oblasti. Ve středu mlhoviny je rozmístěno několik jasných hvězd, mezi nimi vyniká čtveřice zvaná Trapez (Čtyřúhelník). Jako jedinou hvězdu ji snadno zahlédneme i prostým okem a nese označení q Oriona. Velká mlhovina v Orionu je typickým případem oblasti, kde se rodí hvězdy. Ty hvězdy, které právě začínají svítit, jsou 10 000 až 100 000 let staré. Rozličné infračervené objekty ukazují, že se tu vyskytují i „protohvězdy“, tedy mladé hvězdy na počátku své „životní kariéry“. Jižně od Oriona v Orionově pasu se skrývá další pověstná mlhovina, zvaná Koňská hlava.

Jde o temnou mlhovinu, prakticky ve stejné vzdálenosti jako Velká mlhovina. Bohužel je Koňská hlava rozeznatelná obvykle jen na fotografiích, přestože někteří pozorovatelé ujišťují, že jsou schopni ji zahlédnout velmi světelnými širokoúhlými přístroji. M 43 je další jasná mlhovina, viditelná tesně u M 42 jako by byla od ní vytržena. Také M 78 patří k malým mlhovinám a najdeme ji asi 2 1/2 stupně severovýchodně od hvězdy z Oriona. K otevřeným hvězdokupám patří NGC 2112, sestává z asi 90 slabších hvězd. Další téhož typu, NGC 2194, v severovýchodní oblasti souhvězdí, ukazuje asi 100 hvězdiček 10. až 12. hvězdné velikosti. K jejímu pozorování potřebujeme dalekohled průměru asi 8 cm.


Převzato z knihy "Hvězdy" od Joachima Herrmanna, vydané Knižním klubem ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, spol. s r.o. v roce 1997